Chrápání vzniká chvěním měkkých tkání v hltanu, kolem kterých proudí vzduch. Samo o sobě je to jev nepříjemný hlavně pro okolí — a pokud je to všechno, opravdu jde „jen“ o hluk. Spánková apnoe je něco jiného. Při ní se dýchací cesty během spánku opakovaně uzavřou úplně.

Dýchání se na několik vteřin zastaví, hladina kyslíku v krvi klesne, mozek zareaguje krátkým probuzením, tělo se nadechne — a celé se to opakuje. Klidně stokrát za noc. Ta probuzení jsou tak krátká, že si je ráno nepamatujete. Tělo si je ale pamatuje moc dobře.

Čeho si všímat

Chrápání, které je nepravidelné — hlasitá pasáž, pak ticho, pak prudké nadechnutí nebo zachrčení. To ticho je ta apnoická pauza a je to nejvýraznější varovný signál.

Pauzy, kterých si všimne partner. Většina lidí se o svých pauzách dozví od někoho jiného. Pokud vám někdo řekl „ty jsi v noci přestal dýchat“, berte to vážně.

Únava, která nedává smysl. Prospali jste osm hodin a přesto se cítíte, jako byste nespali vůbec. U prostého chrápání se tohle neděje — u apnoe je to typické.

Buzení s pocitem dušení, ranní bolesti hlavy, sucho v ústech, noční pocení, časté močení v noci.

Kdy to řešit: pokud se poznáváte ve dvou a více bodech, stojí za to se objednat k praktickému lékaři a říct mu to natvrdo: „Myslím, že mám spánkovou apnoi.“ Vyšetření je jednoduché a odpověď dostanete rychle.

Chrápání bez pauz a bez denní únavy? Pak je to nejspíš opravdu jen chrápání. I tak se vyplatí zkusit spánek na boku a nepít alkohol před spaním — vaše okolí to ocení.